Jak se nebát mluvit s lidmi – příručka pro introverty

Pokud jste introvert jako já, určitě to znáte. Zatímco v hlavě vedeme fascinující konverzace sami se sebou, ve skutečném světě často stojíme jako solný sloup, když máme prohodit jen obyčejné “Ahoj” s cizím člověkem. A co teprve, když se vyskytneme ve skupině hlučných, energických lidí.

Když mi bylo tak patnáct, s nejlepším kámošem jsme se připojili ke skupině neznámých lidí. On neměl problém konverzovat s kýmkoliv, já v tom viděl vždy obrovskou překážku. Když se dva kluci vedle mě bavili o něčem, co jsem měl rád – o tvorbě hudby, kamarád mě chtěl trochu podpořit a nakopnout k akci “Hele, oni mluví o tom, co tě zajímá”. Místo abych, se zapojil do konverzace, se můj mozek rozhodl uspořádat malý festival katastrofických scénářů typu “Co když řeknu něco trapného?” nebo “Co když nebudu dostatečně zábavný?”. Ve finále jsem strávil celou dobu ve strachu a studu místo toho, abych poznal nové lidi a probral téma, které mi v té době bylo blízké.

Dobrá zpráva je, že se pro mě v mnohém věci změnili. Zjistil jsem totiž, že je možné konverzovat téměř s kýmkoliv, aniž bych se musel bát. A co víc, je to překvapivě jednodušší, než si myslíte. Takže co dělat, abych i jako introvert mohl mluvit někým, koho neznám?

Nemusíte být nejzábavnější člověk v místnosti

První věc, kterou jsem se musel naučit (a trvalo mi to jen nějakých 35 let), je, že úspěšná konverzace není o tom být vtipný, chytrý nebo mít připravené historky jak stand-up komik. Je to především o umění klást otázky a aktivně naslouchat odpovědím.Většina lidí totiž miluje mluvit o sobě. 

A když říkám většina, myslím tím prakticky každého. Všichni mluví rádi o svých úspěších, o tom, co museli překonat, o svém novém autě nebo zářivých botách. A s mnoha lidmi si překvapivě popovídáte i o jejich selhání a snaze být lepší osobou, což jsou konverzace, které mám nejraději.

Začněte s tím, co vidíte

Když chcete s někým začít konverzaci, začnete jednodušše. Místo toho, abyste se snažili vymyslet nejchytřejší konverzační začátek všech dob, všimněte si nějaké viditelné charakteristiky, nebo využijte kontext prostředí:

• Zajímavé tetování? Zeptejte se na něj.
• Super hodinky? Možná mají příběh.
• Neobvyklý náhrdelník? Možná je to rodinný šperk.
• Stojíte ve frontě na chlebíčky? Zeptejte se, co vám daná osoba doporučí k ochutnání.

Staňte se detektivem, který hledá konverzační háčky. Lidé rádi mluví o věcech, které si vědomě vybrali nosit, o tom, čím se prezentují světu, o jejich názorech a přesvědčeních.

Umění následovat “stopy”

Když už se konverzace rozjede, klíčem je aktivně poslouchat a hledat “stopy” – drobné detaily, které můžou vést k hlubšímu rozhovoru. Je to takový konverzační ping-pong – oni něco řeknou, vy to chytíte a pošlete zpátky v podobě další otázky.

Nedávno jsem se bavil se svou bývalou učitelkou. Místo obvyklého tlachání o počasí jsem se zeptal, jakou radu by dala svému mladšímu já. To, co začalo jako jednoduchá otázka, se proměnilo v hluboký rozhovor o životě, ztrátě, bolesti a smyslu existence. Dodnes je to jedna z konverzací, na které nezapomenu.

Jak přežít firemní večírek

Velké skupiny mohou být pro introverta jako sociální Mordor – hlučné, chaotické a plné podivných postaviček. Osobně nemám rád sezení u stolu, kdy se lidé překřikují a hovoří hromadně o nějakém povrchním a (pro mě) nezáživném tématu. Pokud je v prostředí dostupný alkohol, většinou je konverzace právě o něm. Často pak tiše sedím a sleduji extroverty, kteří se na nic neptají, a pouze sdílejí své názory a příběhy bez ohledu na zbytek osazenstva. 

Introvert, jako já, je v tuto chvíli oddělený. Pokud chci něco k tématu přispět, většinou k tomu jako tichá myš ani nedostanu šancu. Volím tedy zcela jinou taktiku. 

Miluji konverzace jeden na jednoho, poznávání lidí a jejich problémů. Proto mám osvědčenou strategii: na večírcích nebo společenských akcích si hledám jednoho člověka pro hlubší konverzaci, a snažím se strávit co nejvíce času s ním. Díky tomu nemusím křičet přes stůl, soupeřit o pozornost s deseti dalšími lidmi nebo poslouchat dokola stejné historky. Poznám někoho do větší hloubky, a vždycky si z toho něco odnesu.

Co jsem se naučil po 40 letech introvertního života

Ačkoliv jsem v jádru silný introvert, naučil jsem se být i ten, kdo je schopný začít konverzaci. Hlavní je jít mimo komfortní zónu, nebát se odmítnutí a prostě se ptát. Pokud chcete být oblíbená osoba, pak k tomu stačí pár jednoduchých tipů..

1. Hlavní je nesoudit: Když přestanete soudit lidi za jejich názory nebo odpovědi, otevřou se vám dveře k mnohem zajímavějším konverzacím. Nikdy neříkám lidem “Ty jsi idiot. Udělal jsi kravinu. To si jako fakt myslíš?”. Místo toho se ptám na to, proč mají právě takový názor, co je k tomu vede a zjišťuji více informací. Vytvářím bezpečné prostředí proto, aby mohli být lidé sami sebou. 
2. Otevřené otázky: Místo “Líbí se ti tady?” zkuste “Co tě sem přivedlo?”. První otázka vede k jednoslovné odpovědi, druhá může otevřít celý příběh. Klaďte otázky, na které se nedá odpovědět ano či ne. Zkuste zjistit, co má daná osoba rád, ideálně jaká je její vášeň. K tomu se dá dojít i jednoduchou otázkou typu “Co ráda děláš ve volném čase?”. Chyťte se tématu, kde druhá strana projevuje nejvíce nadšení, a zajímejte se o něj.
3. Ne s každým si sednete: Někteří lidé jsou uzavření, někteří negativní, s některými si nesednete povahově a někdo je prostě jen hovado. Občas s někým pronesu pár slov a jdu pryč, protože to nikam nevede. Nic si z toho nedělám, každá osoba není kompatibilní s tím, kdo jsem já. Vyhýbám se negativním lidem, cynikům, a místo toho vyhledávám lidi, kteří přemýšlí růstově a hovoří otevřeně o svém životě. Z těchto konverzací mám nejvíce energie.

10 tipů pro introverty

Jako někdo, kdo strávil nespočet večírků strategicky umístěný u občerstvení (protože když máte plnou pusu chipsů, nikdo od vás neočekává konverzaci), vám nabízím svých nejlepších 10 ověřených triků:

1. Začněte malými krůčky: Říct “ahoj” sousedovi nebo prohodit pár slov s kavárníkem je jako trénink před maratonem. Zkuste se zeptat prodavače, jaký má den, nebo okomentujte, jaký je na ulici chaos. Využívejte třeba zvířata, každý majitel pejska bude za pochvalu jejich chlupáče rád.
2. Připravte si pár témat předem: Nemyslím tím naučit se encyklopedii nazpaměť. Stačí mít v záloze 2-3 zajímavosti z poslední doby. Třeba jak robotický vysavač rozmetl exkrement od vaší kočky po celém bytě, nebo jak jste zkusili jógu a proč to byla chyba.
3. Používejte řeč těla: Mějte otevřený postoj (nepřekřížené ruce ani nohy), používejte oční kontakt (zhruba 80%) a pomalu přikyvujte, když někdo něco povídá. Pro zábavu můžete zkusit druhého zrdcadlit, například zkusit sladit rychlost a tón řeči s ním.
4. Najděte si místo k relaxaci: Na večírku to může být váš oblíbený roh místnosti, na konferenci strategicky umístěná židle s výhledem. Je to vaše introvertní základna, kam se můžete vrátit dobít baterky.
5. Praktikujte umění úniku: Někdy prostě potřebujete pauzu. “Musím si odskočit” nebo “Jdu si pro pití” jsou klasiky, které nikdy nezestárnou. 
6. Dýchejte: Když cítíte, že přichází sociální panika, nadechněte se a z hluboka vydechněte. Soustředění na přítomný okamžik a dech je to jako resetovací tlačítko pro váš mozek. Stres si většinou budujeme sami v hlavě tím že přemýšlíme, co vše se může stát. Soustředění na okamžik, např. dech, vám může pomoci se uzemnit a uklidnit.
7. Buďte zvědaví: Představte si, že každý člověk je chodící knihovna příběhů. Vaším úkolem je najít ten nejzajímavější. Někdy to může být příběh o jejich tetování, jindy epická sága o tom, jak jejich babička přeprala zajíce.
8. Nebojte se ticha: I když ticho může působit trapně, je to přirozená součást každé konverzace. Pokud nevíte, jak pokračovat, rozhlédněte se kolem sebe a bavte se o něčem, co se aktuálně děje kolem vás.
9. Najděte si parťáka: Pokud chcete zkoušet socializaci s ostatními, může pomoci mít sebou spřízněnou duši. Domluvte si signál pro případ, že konverzace s novou osobou nepůjde podle plánu a potřebujete nutně zachránit.
10. Buďte sami sebou: Ano, zní to jako klišé z motivačního plakátu, ale je to extrémně důležité. Nepředstírejte, že jste někdo jiný, jen abyste se někomu zavděčili. Buďte hrdí na své hodnoty a přesvědčení, a pokud vás bude někdo soudit, je to jeho problém, s vámi to nemá nic společného. Kdyby každý říkal, co si myslí, a ostatní by bez soudů naslouchali a snažili se chápat, svět by byl hezčí místo.

Závěrečná myšlenka

Kdybych mohl poslat vzkaz svému mladšímu, vystrašenějšímu já, řekl bych mu: “Není důležité, co řekneš. Lidé si nepamatují, co jsi říkal, ale jak se s tebou cítili. Ptej se, buď zvědavý, naslouchej. A pokud najdeš někoho, kdo je negativní, cynický nebo přílišný sobec, prostě jdi dál.”

Večírek není nutné strávit uprostřed davu. Někdy je nejlepší konverzace ta, kterou vedete v tichém rohu s jedním člověkem. Zvlášť, pokud sdílí vaši vášeň pro obscurní sci-fi knihy nebo staré vinylové desky.

Často kladené dotazy